Když za histamin nemůže jídlo, ale světlo

Co když vaše intolerance není na rajče, ale na nedostatek slunce?

Epidemie diet bez výsledku

Zdá se, že dnes trpí histaminovou intolerancí skoro každý. Sociální sítě jsou plné tabulek, co se smí a nesmí jíst: žádná rajčata, víno, čokoláda, avokádo, sýr, ořechy, nic fermentovaného. Lidé utrácí tisíce za speciální doplňky, antihistaminika a „detoxikační" kúry.

Jenže většina z nich se i po měsících diety necítí lépe. Reakce se vrací, únava zůstává, někdy se přidají i nové přecitlivělosti. Lékaři mluví o „přetíženém imunitním systému" nebo „reaktivním střevě". Ale co když problém není v tom, co jíme, nýbrž v tom, v jakém světle žijeme?

Lékaři se bojí UV, ale možná zapomněli, že světlo není nepřítel

Dermatologové už desítky let opakují: UV záření škodí. Chráníme se krémy, klobouky, brýlemi a hledáme stín. Jenže realita je složitější. Světlo je jazyk, kterému tělo rozumí. A ultrafialová část spektra, především UVB, není jen riziko — je to signál, který nastavuje rovnováhu imunitního systému.

Příroda by nám těžko dala receptory, které reagují na UV záření, kdyby mělo sloužit pouze k ničení.

Histamin – poplašný systém těla

Histamin je molekula, která v těle spouští poplach. Uvolňují ho žírné buňky – drobné strážkyně, které hlídají, zda něco neohrožuje náš organismus. Když cítí nebezpečí, vyšlou signál: „Zánět, sem!" A tělo reaguje – kýcháním, otokem, svěděním, vyrážkou.

Problém nastává, když jsou tyto buňky příliš podrážděné. Pak reagují i na běžné podněty – třeba na sklenku vína nebo změnu teploty. Lékaři to nazývají histaminovou intolerancí nebo syndromem aktivace žírných buněk (MCAS).

Studie, která změnila pohled na světlo

V roce 2005 zveřejnil tým dermatologů z berlínské univerzity Charité studii, která otřásla klasickým pohledem na UV světlo. V laboratoři zkoumali lidské žírné buňky a testovali, jak reagují na různé dávky UVB záření.

Zjistili, že malé dávky světla tyto buňky paradoxně zklidňují. Po krátkém ozáření se totiž při následné stimulaci uvolnilo mnohem méně histaminu než obvykle. Tělo se tedy po světle nechovalo podrážděněji, ale klidněji.

Tomuto jevu vědci říkají bivalentní efekt – malá dávka světla posiluje odolnost, velká škodí. Stejný princip, na jakém funguje otužování nebo cvičení.

Když buňky ztratí světelný kontext

Moderní člověk tráví přes devadesát procent času uvnitř. Pod umělým světlem, které neobsahuje žádné UVB spektrum. Jeho kůže i imunitní buňky tak přicházejí o světelnou informaci, která po miliony let řídila jejich chování.

Výsledek? Buňky ztrácejí schopnost rozlišovat mezi hrozbou a běžným podnětem. Reagují přehnaně. Když se pak dostaneme na slunce, tělo neví, jak s tím zacházet. Zpanikaří – stejně jako my.

Jídlo venku chutná jinak — a tělo to ví

Možná jste si všimli, že na dovolené u moře snesete víc potravin než doma. Že vám stačí méně léků, že kůže je klidnější, že trávení funguje. Není to náhoda.

Právě UVB světlo totiž podle berlínské studie snižuje uvolňování histaminu. Když tedy jíte venku, děláte něco, co by se dalo shrnout slovy: „Nepomáhá vám dieta, ale světlo."

Světlo není černobílé

To ale neznamená, že bychom měli přestat chránit kůži. Přehnaná expozice slunci je opravdu nebezpečná. Ale stejně jako u všech biologických procesů platí: rozhoduje dávka. Krátké, pravidelné vystavení přirozenému světlu – ideálně dopoledne nebo odpoledne – pomáhá tělu znovu nalézt rovnováhu.

Co když tedy histamin není problém, ale symptom?

Možná jste celé roky bojovali s dietami, doplňky a seznamy zakázaných potravin. Možná jste vyloučili všechno, co máte rádi, a přesto se necítíte dobře. Co když jste prostě jen ztratili kontakt s tím, co tělo potřebuje nejvíc – světlo?

Studie Guhl a kol. (2005) jasně ukazuje, že UVB světlo v přiměřené dávce tlumí přehnané uvolňování histaminu. A že možná není třeba utíkat před sluncem, ale naučit se s ním znovu žít – moudře, pomalu, v rovnováze.

Protože někdy není klíčem nová dieta. Někdy je to jen návrat ke světlu.

Zdroj:

Guhl, S., Stefaniak, R., Strathmann, M., Babina, M., Piazena, H., Henz, B. M., Zuberbier, T. (2005). Bivalent effect of UV light on human skin mast cells—Low-level mediator release at baseline but potent suppression upon mast cell triggering. Journal of Investigative Dermatology, 124(2), 453–460.