
Skutečné kořeny ekzému a lupénky jsou fotobioelektrické
Kůže je mnohem víc než jen obal těla. Je to živý, inteligentní orgán, který komunikuje se světlem, reaguje na elektromagnetické pole Země, uchovává paměť prostředí a neustále vyjednává rovnováhu mezi vnitřním a vnějším světem. Když se tato rovnováha naruší, když světlo, teplo či elektrické rytmy ztratí přirozenou harmonii, kůže to jako první pocítí. Zánět, svědění, suchost či zarudnutí nejsou jen projevy podráždění – jsou to signály narušené komunikace, volání o návrat ke světlu a rovnováze.
V roce 2021 publikoval tým vědců z projektu Human Cell Atlas převratnou práci – Skin Cell Atlas, nejdetailnější mapu lidské kůže v historii. Cílem celého projektu bylo zmapovat každý typ buňky v lidském těle, ale výsledky z kůže přinesly objev, který změnil naše chápání nemocí, jako jsou ekzém a lupénka. Tým vedený Garym Reynoldsem zjistil, že buňky pacientů s chronickým zánětem kůže se chovají podobně jako buňky v raném embryonálním vývoji.
To znamená, že v postižené kůži se znovu aktivují vývojové buněčné programy, které patří k období, kdy se naše tělo teprve formovalo. V embryonální fázi tyto programy pomáhají buňkám rychle růst, dělit se a komunikovat při tvorbě tkání. V dospělosti jsou však „uspány" – a jejich náhlé probuzení v kůži dospělého člověka vede k chaosu, zánětu a bolestivému přetížení.
Vědci popisují, že k této reaktivaci nedochází náhodně. Spouštěčem jsou ultraslabé fotonové emise (UPEs) – jemné světelné pulzy, které všechny živé buňky přirozeně vyzařují. Tyto fotony nejsou jen vedlejším produktem metabolismu; nesou informaci. Umožňují buňkám v těle synchronizovat své chování, podobně jako orchestr sleduje dirigenta. Když však dojde k narušení přirozeného světelného rytmu – například nedostatkem slunečního světla, nadměrným umělým osvětlením nebo chronickým stresem – dirigent se ztrácí. Buňky ztrácejí koordinaci, a to vede k aktivaci starých vývojových drah, které v dospělém těle nemají své místo.
Zánětlivé onemocnění kůže tak lze chápat jako poruchu bioelektrické a fotonické komunikace. Zatímco tradiční medicína hledá viníka v imunitním systému a vyvíjí nové léky, které mají potlačit zánět, skutečné jádro problému může ležet jinde – v narušeném světelném poli kůže. Kůže totiž není pasivní bariéra. Je to senzor a přijímač světla, který komunikuje se Sluncem prostřednictvím fotonů a přeměňuje je na biochemické signály. Každá její buňka má fotoreceptory, které reagují na různé vlnové délky – od UVB po infračervené záření.
Nedostatek přirozeného světla, typický pro moderní životní styl, vede ke ztrátě koherence – tedy vnitřní synchronizace buněčných oscilací. A právě tato koherence je tím, co odlišuje zdravou kůži od nemocné. Když světlo buňky harmonizuje, jejich elektrický potenciál, membránové napětí i metabolické procesy se vyrovnají. Když chybí, buněčná komunikace se rozpadá, mitochondrie pracují chaoticky a obranné systémy těla začínají útočit samy na sebe.
Tento mechanismus vysvětluje, proč někteří lidé pociťují úlevu, když tráví čas u moře, na slunci nebo v kontaktu s přirozeným prostředím. Sluneční světlo obnovuje přirozený bioelektrický gradient kůže a znovu spouští světelné rytmy, které řídí regeneraci. Stejný princip využívá i fotobiomodulační terapie, která cíleným světlem v určitých vlnových délkách pomáhá buňkám obnovit jejich elektrický a světelný potenciál. Právě tuto filozofii do praxe přináší český systém redlight.doctor, jehož panely kombinují až deset precizně zvolených vlnových délek – včetně UVA a UVB spektra – a tím napodobují plné sluneční světlo, které v našich zeměpisných šířkách většinu roku chybí.
V kontextu těchto objevů je stále zřejmější, že ekzém a lupénka nejsou jen zánětlivými stavy – jsou to choroby dezorientovaného světla. Kůže se doslova snaží „znovu narodit", ale bez správného světelného vedení zůstává v cyklu nedokončeného vývoje.
Je fascinující, že výzkum, který by mohl otevřít dveře světelné medicíně, je zatím převážně využíván k vývoji nových farmaceutik. Přesto v tom není nic překvapivého – farmaceutický svět se pohybuje ve sféře chemie, nikoli fotoniky. Ale právě tam, v jemných světelných tocích života, může ležet skutečný lék.
Kůže potřebuje světlo nejen k tvorbě vitaminu D, ale ke koherenci své vlastní existence. Každý paprsek je pro ni informací, synchronizačním signálem i energetickým dotekem. Možná tedy nastal čas začít se na ekzém a lupénku dívat ne jako na poruchy, které musíme potlačit, ale jako na volání buněk po obnovení světelného spojení.
A když příště slunce dopadne na naši pokožku, možná ucítíme, že se děje něco mnohem hlubšího – že se světlo, elektrony a vědomí kůže znovu propojují v jednotný rytmus života.
„Developmental cell programs are co-opted in inflammatory skin disease."
Gary Reynolds, Peter Vegh, James Fletcher & Elizabeth F.M. Poyner et al., Science, 2021.



Hinterlasse einen Kommentar
Diese Website ist durch hCaptcha geschützt und es gelten die allgemeinen Geschäftsbedingungen und Datenschutzbestimmungen von hCaptcha.