Zum Inhalt springen

Warenkorb

Dein Warenkorb ist leer

Artikel: Posel, který nedorazí: co rozhoduje o prokrvení a buněčné energii

Posel, který nedorazí: co rozhoduje o prokrvení a buněčné energii

Posel, který nedorazí: co rozhoduje o prokrvení a buněčné energii

Cévy se neustále přizpůsobují tomu, co tělo právě potřebuje. Aby se mohly rozšířit a upravit průtok krve, musí si buňky v jejich stěně předat zprávu. Jedním z nejdůležitějších poslů je oxid dusnatý. Drobná molekula, jejíž osud propojuje zdraví cév s prostředím uvnitř buněk a fungováním mitochondrií.

Když přemýšlíme o krevním oběhu, obvykle si představíme srdce, tepny a hodnotu krevního tlaku. Uvnitř cévní stěny ale probíhá ještě jiný, mnohem jemnější děj: nepřetržitá komunikace mezi buňkami.

Právě ta pomáhá určovat, kdy svalovina cévy povolí a jak se změní její průměr. Záleží přitom na tom, zda signál vznikne, jakým prostředím prochází a jestli dorazí na místo, kde může působit.

Příběh oxidu dusnatého ukazuje, jak velký význam může mít cesta dlouhá jen několik tisícin milimetru.

Jak céva pozná, že se má uvolnit

Vnitřní povrch cév pokrývá tenká vrstva buněk zvaná endotel. Je v přímém kontaktu s proudící krví a reaguje na změny jejího průtoku.

Jednou z odpovědí endotelu je tvorba oxidu dusnatého, označovaného zkratkou NO. Tato molekula vzniká pomocí enzymu eNOS, který k její výrobě využívá aminokyselinu L-arginin, kyslík a několik pomocných látek.

NO se následně přesune z endotelu do sousední svalové vrstvy cévní stěny. Tam aktivuje enzym, který zvýší množství signální látky zvané cGMP. Ta uvnitř svalové buňky spustí změny vedoucí k jejímu uvolnění.

Svalovina povolí, céva se rozšíří a změní se podmínky pro průtok krve.

NO tím převádí informaci o proudění krve na konkrétní reakci cévní stěny. Je jednou ze součástí systému, který průběžně přizpůsobuje cévní funkci potřebám organismu.

Rozhoduje také to, zda zpráva dorazí

Oxid dusnatý působí krátce a převážně v blízkosti místa svého vzniku. Během cesty může narazit na jiné reaktivní molekuly a vstoupit s nimi do chemické reakce.

Jednou z nich je superoxid, reaktivní forma kyslíku. Když se s ním NO setká, může vzniknout peroxynitrit.

Takové setkání má dva současné důsledky:

  • Ubývá NO, který by mohl předat signál svalovině.

  • Vzniká látka, která může chemicky měnit a poškozovat buněčné struktury.

Právě tady dostává význam pojem biologická dostupnost NO. Vyjadřuje, kolik tohoto posla je skutečně k dispozici pro svou funkci.

Buňka tedy může NO vyrábět, a přesto může být jeho výsledný účinek oslabený. Část molekul totiž zreaguje dříve, než dosáhne svého cíle.

Prostředí v cévní stěně mění osud signálu

Organismus má vlastní mechanismy, které pomáhají udržovat reaktivní molekuly pod kontrolou. Patří mezi ně enzym superoxiddismutáza, který přeměňuje superoxid na peroxid vodíku a kyslík. Na zpracování těchto produktů navazují další buněčné procesy.

O tom, která reakce převáží, rozhodují místní podmínky: kde jednotlivé molekuly vznikají, v jakém množství a jak blízko jsou od sebe.

Pokud ve stejném prostoru vzniká NO i superoxid, jejich rychlá vzájemná reakce může omezit množství NO dostupného pro cévní signalizaci.

Chemické prostředí cévní stěny tak ovlivňuje, zda se vytvořená zpráva promění v odpověď cévy.

Když se naruší samotná výroba posla

Do příběhu vstupuje ještě jedna důležitá látka: tetrahydrobiopterin neboli BH₄. Funguje jako pomocník enzymu eNOS a umožňuje mu správně vytvářet oxid dusnatý.

Při oxidaci BH₄ se může činnost enzymu narušit. Část elektronů pak směřuje k tvorbě superoxidu a výtěžek NO klesá.

Vzniká tím situace, která se může sama zesilovat. Tvoří se méně potřebného signálu a současně přibývá molekul, které mohou dostupný NO zachytávat.

Tento mechanismus vysvětluje, proč je pro funkci cév důležité také prostředí, ve kterém NO vzniká. Samotná přítomnost enzymu nebo výchozí látky ještě nepopisuje, jak účinně celý proces probíhá.

Co může peroxynitrit způsobit uvnitř buňky

Peroxynitrit a produkty jeho reakcí mohou zasahovat do bílkovin a tukových součástí buněčných membrán. Chemicky mění jejich strukturu, a tím mohou ovlivnit i jejich funkci.

Představme si membránu jako pečlivě uspořádané rozhraní. Odděluje jednotlivá prostředí, řídí pohyb látek a vytváří podmínky pro buněčné děje. Změny jejích součástí se proto mohou projevit v celé buňce.

Jednou ze stop takzvaného nitračního stresu je látka označovaná jako 3-nitrotyrosin. Její zvýšené množství ukazuje, že v bílkovinách probíhaly určité chemické změny. Při interpretaci je však potřeba znát další souvislosti, protože podobnou stopu mohou zanechat různé reakční dráhy.

Proč se tento příběh týká také mitochondrií

Cévy ovlivňují, kolik kyslíku se dostane do tkání. Mitochondrie rozhodují o tom, jak bude kyslík využit při tvorbě buněčné energie.

Uvnitř mitochondrií probíhá řetězec reakcí, při kterém se přenášejí elektrony. Na jeho konci stojí enzym cytochrom-c-oxidáza, známý také jako komplex IV. Právě zde se do procesu zapojuje kyslík.

Oxid dusnatý může působit i na tomto místě. Experimentální práce Browna a Coopera ukázala, že už velmi nízké koncentrace NO dokázaly ve zkoumaném systému přechodně a vratně zpomalit spotřebu kyslíku. Účinek souvisel s tím, že NO a kyslík soutěžily o působení na cytochrom-c-oxidáze.

Výsledná reakce závisela také na dostupnosti kyslíku.

Tím se propojují dvě úrovně stejného příběhu. V cévní stěně NO pomáhá regulovat podmínky pro dodávku kyslíku. Uvnitř buňky může ovlivňovat jeho spotřebu.

Přechodná regulace se přitom liší od situace, kdy nadměrná tvorba reaktivních molekul vede k poškození mitochondriálních bílkovin nebo membrán. Takové změny mohou omezit tvorbu energie i po odeznění původního podnětu.

Co nám o cévách řekne krevní tlak

Měření krevního tlaku poskytuje důležitou informaci o stavu krevního oběhu v daném okamžiku. Cévní funkce má ale více rozměrů.

Stejná hodnota tlaku může vzniknout při různých kombinacích srdečního výdeje a odporu cév. Z čísla naměřeného na paži proto nelze přímo určit, jak funguje eNOS nebo kolik NO dorazí ke svalovině cévní stěny.

Další pohled nabízí vyšetření průtokem zprostředkované dilatace, zkráceně FMD.

Při tomto vyšetření se ultrazvukem sleduje, jak se změní průměr tepny po krátkém omezení a následném obnovení průtoku krve. Zvýšený průtok vytvoří podnět, na který céva reaguje rozšířením. Na této odpovědi se významně podílí NO.

FMD tak poskytuje informaci o schopnosti cévy reagovat. Oslabená odpověď může souviset s různými částmi celého procesu — od velikosti průtokového podnětu přes funkci endotelu až po reakci samotné svaloviny. Výsledek se proto hodnotí v souvislostech s dalšími údaji.

Biofyzikální pohled: záleží i na vlastnostech elektronů

Na nejmenší úrovni vstupují do chemických reakcí také fyzikální vlastnosti elektronů. Jednou z nich je spin, kvantová vlastnost, která u určitých dvojic radikálů může ovlivnit pravděpodobnost jejich další reakce.

Tímto propojením fyziky a biologie se zabývá spinová chemie. Zkoumá se například v souvislosti s tím, jak některé organismy vnímají magnetické pole Země.

Nabízí se také otázka, zda by změny magnetického prostředí mohly za určitých podmínek ovlivňovat reakce související s NO a peroxynitritem. Konkrétní propojení dlouhodobých změn geomagnetického pole s tvorbou peroxynitritu v lidských mitochondriích je hypotézou. K jejímu ověření jsou potřeba měření při přesně definovaných podmínkách.

Zdraví cév je také otázkou buněčné komunikace

Příběh oxidu dusnatého ukazuje, jak úzce spolu souvisejí cévní výstelka, svalovina cévní stěny a prostředí uvnitř buněk.

Aby se céva mohla správně přizpůsobit, potřebuje vytvořit signál, doručit ho na místo působení a vyvolat odpovídající reakci. Do každého z těchto kroků vstupují podmínky v jejím bezprostředním okolí.

Stejná molekula přitom propojuje prokrvení tkání s využíváním kyslíku v mitochondriích.

Pro funkci organismu je důležité, aby biologická zpráva vznikla, dorazila a byla přijata. Právě na této drobné cestě se může rozhodovat o mnohem větších souvislostech.


Odborné zdroje

  1. Förstermann U, Sessa WC. Nitric oxide synthases: regulation and function. European Heart Journal, 2012. Zobrazit zdroj

  2. Pacher P, Beckman JS, Liaudet L. Nitric oxide and peroxynitrite in health and disease. Physiological Reviews, 2007. Zobrazit zdroj

  3. Brown GC, Cooper CE. Studie vlivu NO na mitochondriální spotřebu kyslíku a cytochrom-c-oxidázu. FEBS Letters, 1994. Zobrazit zdroj

  4. Hore PJ, Mouritsen H. The Radical-Pair Mechanism of Magnetoreception. Annual Review of Biophysics, 2016. Zobrazit zdroj

  5. Thijssen DHJ a kol. Expert consensus and evidence-based recommendations for the assessment of flow-mediated dilation in humans. European Heart Journal, 2019. Zobrazit zdroj

Hinterlasse einen Kommentar

Diese Website ist durch hCaptcha geschützt und es gelten die allgemeinen Geschäftsbedingungen und Datenschutzbestimmungen von hCaptcha.

Mehr Nachrichten

Co prozradí mozkové cévy o naší paměti

Co prozradí mozkové cévy o naší paměti

Dva lidé mohou mít v klidu podobné prokrvení mozku, a přesto jejich cévy reagují na změnu podmínek rozdílně. Právě tato schopnost přizpůsobit průtok se v klinických studiích pojí s pamětí a dalším...

Weiterlesen
Slunce jako biologický signál: co UVA a UVB spouštějí v našem těle

Slunce jako biologický signál: co UVA a UVB spouštějí v našem těle

Sluneční světlo spouští v pokožce řadu biologických reakcí. Ovlivňuje tvorbu vitaminu D, uvolňování látek spojených s prokrvením, pigmentaci i místní hormonální komunikaci. Tyto procesy se přitom ...

Weiterlesen
Posel, který nedorazí: co rozhoduje o prokrvení a buněčné energii

Posel, který nedorazí: co rozhoduje o prokrvení a buněčné energii

Cévy se neustále přizpůsobují tomu, co tělo právě potřebuje. Aby se mohly rozšířit a upravit průtok krve, musí si buňky v jejich stěně předat zprávu. Jedním z nejdůležitějších poslů je oxid dusnat...

Weiterlesen